Mýty o složení krmiv, které jim kazí pověst: vedlejší živočišné produkty, syntetické konzervanty a obiloviny
Aldrich, G.
2012
Purina Companion Animal Nutrition Summit: Tackling Myths about Pet Nutrition

Počet mýtů o surovinách používaných v krmivu pro domácí zvířata je téměř neomezený. Pro ty, kteří jsou vyškoleni ve výživě nebo medicíně, se často zdají být projevem přehnané fantazie. Přesto však existuje několik hlubokých omylů hraničících s „městskou legendou“, které mají zřejmě větší emocionální dopad než ostatní. Z pohledu autora vyvíjejícího krmiva pro domácí zvířata již téměř 20 let jsou tyto mýty tak rozšířené, že mění směr vývoje krmiv pro domácí zvířata, a ne vždy ve prospěch zvířete či majitele. Tyto nepochopené kategorie surovin jsou často nápadně uvedeny na obalu jako přísady, které výrobek neobsahuje. Bývají démonizovány jako levné, škodlivé nebo dokonce jedovaté a zahrnují “vedlejší živočišné produkty,” “umělé konzervanty” a “obiloviny”, jako jsou např. kukuřice a pšenice. O surovinách krmiv samozřejmě existují i další mýty: kyselina citrónová nadýmá; sůl se používá jako ochucovadlo; masokostní moučka se vyrábí z utracených domácích zvířat; karagenan a seleničitan sodný jsou karcinogeny; vitamin K3/menadion způsobuje onemocnění ledvin; řepa způsobuje červenou srst; volně žijící živočichové, maso získané lovem, výběhovým chovem nebo ekologickým zemědělstvím jsou výživnější než maso zvířat chovaných na farmě atd. Zdá se, že vedlejší produkty, konzervační látky a obiloviny jsou démonizovány více, než si zaslouží. Co víme o těchto ingrediencích, jaká je špetka pravdy podtrhující mýtus, a můžeme pro nápravu situace něco udělat?